Původ, prameny a východiska

Charita je pro každého křesťana nepostradatelnou součástí života církve i víry v Krista. Název Charita pochází z latinského Caritas - milosrdná láska. Je to láska, jejíž pravost se pozná tím, že je schopna oběti. Je schopna se rozdávat, nepotřebuje odpovídající protihodnotu, nelze si ji koupit za peníze, není vypočítavá. Naopak: vynalézavě hledá dobro a spokojenost druhých.
Poslání Charity pramení z pověření katolické církve šířit ve světě dobro, spravedlnost a naději. V tomto svém úkolu následuje příkladu Ježíše Krista, který během svého života sloužil mnoha lidem v nouzi, pomáhal druhým, aby měli život v plnosti, a svým učedníkům uložil přikázání lásky k Bohu a bližnímu jako nejvyšší přikázání. 

Charita pomáhá všem, kdo pomoc potřebují bez ohledu na barvu pleti, národnost nebo náboženství. Pomáhá chudým, opuštěným, nemocným, starým, tělesně, mentálně, psychicky či zdravotně postiženým, lidem bez domova, migrantům a uprchlíkům, matkám v tísni, opuštěným a týraným dětem, narkomanům, alkoholikům, prostitutkám, vězňům, utlačovaným menšinám, lidem postiženým katastrofami, válkou a vůbec všem, kteří se ocitnou v jakékoliv nouzi. V souladu s pověřením katolické církve chce Charita být viditelným znamením Boží lásky (caritas) ke světu a člověku, zejména k chudým, slabým, trpícím a jakkoliv jinak ohroženým lidem v naší zemi i v zahraničí, ve smyslu evangelia. Přitom základním principem, metodou práce, je vyhledávání jakékoliv nouze a snaha nalézat řešení jejího odstranění, a to doprovázet úctou k člověku. Je to náročné, ale  krásné poslání - to co je základním úkolem každého křesťana, může být Vaším povoláním - pokud s ním souzníte, rozšiřte naše řady a připojte se k našim pracovníkům.

 „Neboť jsem hladověl a vy jste mi dali najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě.
Byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou“. (Mt. 25: 35-36)

HODNOTY A ZÁSADY

Usilujeme o spravedlivější svět a snadnější pravidla pro život, snažíme se probouzet a rozvíjet solidaritu ve společnosti a vést lidi k tomu, aby se součástí a programem jejich života stalo i milosrdenství. Pomáháme lidem žít lepší životy, bez ohledu na překážky (stáří, handicap, původ, vzdělání, rodinné poměry), které je drtí či omezují. Snažíme se ve společnosti odstraňovat nespravedlnost, rozmanitou chudobu (materiální, duševní i duchovní), vyrovnávat příležitosti a podpírat ty slabší. Každého člověka se snažíme vidět jako Boží obraz a jeho stvoření, v jeho osobité důstojnosti a jedinečnosti originálu. Máme v úctě život jako největší hodnotu, chráníme jej až do přirozené smrti a snažíme se mu dát v každém okamžiku smysl. I ty, kdo jsou pro ostatní "odepsaní" se snažíme "neškatulkovat", neodsuzovat a dát jim další šanci. Potřebného člověka vnímáme jako součást vztahů - rodiny a komunity - které do našich služeb a aktivit také zapojujeme a stavíme na ní. Každá osoba je pro nás komplexem potřeb bio-psycho-sociálních s přesahem do duchovna. Respektujeme víru a vyznávané náboženství každého a nepřetahujeme je na tu naši. Byť vycházíme z římskokatolické církve, jsme kolektivem, který je otevřený i pro jinak věřící nebo lidi, kteří se nehlásí k žádnému náboženství - vnímáme, že jsme si navzájem inspirací a obohacením. V rámci služeb postupujeme podle jednoduchého scénáře: vidět (vyhledávat potřebné) - hodnotit (hledat nejlepší scénáře a odpovídající zdroje pro pomoc) - jednat (prakticky pomáhat a podporovat buď krátkodobě nebo i dlouhodobě). Snažíme se co nejméně zasahovat do svobody lidí, pomáháme a doprovázíme je jen v takové intenzitě, jak to požadují a potřebují, ale navíc tak, aby jim tu neublížilo (nepřepečováváme). I v těžkých situacích, se kterými přicházíme každodenně do kontaktu (lidská bolest, utrpení, osamocení, doprovázení ve smrti), se snažíme zachovat si pozitivní myšlení, nadhled, dobrou náladu a - jde-li to i - humor.  

Ve všech aktivitách se snažíme o to, aby náš přístup byl: PROFESIONÁLNÍ SLUŽBA SRDCE. Jak chceme, aby vypadal svět i naše práce, jaké máme cíle, jakými hodnotami a principy se ve své práci řídíme, jak vypadá náš etický a morální kodex, je zachyceno v následujících dvou dokumentech:

Kodex pracovníků sítě Charity v České republice
Etický kodex služeb a pracovníků Caritas

HISTORIE CHARITATIVNÍHO PŮSOBENÍ

V rámci přehledu historie charitního díla v ČR nabízíme zájemcům a studentům k pročtení následující dva archivní prameny:
Dr. Bedřich Vašek - Dějiny křesťanské Charity
P. Leander Brejcha - Pamětní spis o katolické Charitě

Dějinný přehled působení a rozvoje služeb CHARITY ZÁBŘEH je zachycen zejména ve výročních zprávách, vydávaných za jednotlivé kalendářní roky a jsou ke stažení na tomto webu.